Z-Art - Výroba a prodej papírových modelů

HISTORIE BENEDIKTINSKÉHO OPATSTVÍ SV. PETRA A PAVLA V RAJHRADĚ

Staroslavné benediktinské opatství sv. Petra a Pavla pod zvláštní patronací sv. Cyrila a Metoděje, které leží na Svatojakubské a zároveň i Cyrilometodějské poutní cestě, naleznete cca 10 km na jih od Brna směrem na Vídeň.

Historie tohoto opatství, v jehož chrámu se nalézá milostná socha Staré Matky Boží Rajhradské (její korunku požehnal sv. papež Jan Pavel II. v roce 1990 na Velehradě), sahá zřejmě až do velkomoravského období.

Je velmi pravděpodobné, že zde již od devátého století stával klášter staroslověnského (východního) ritu, ve kterém měl nějaký čas pobývat i samotný svatý Prokop. Dle tzv. břevnovského falsa věnoval dne 18. října 1045 kníže Břetislav I. cellu (poustevnu) založenou v roce 1028 „na opuštěném hradě, jež se zove Rajhrad“ a v roce 1048 zde byli usazeni benediktini z Břevnova. Tím byla cella přeměněna na skutečný klášter, v mnoha ohledech závislý na břevnovském klášteře. Tato závislost trvala až do roku 1813, kdy proboštství rajhradské bylo povýšeno na samostatné opatství.

První rajhradští benediktini, jejichž nepočetná komunita čítala odhadem deset mnichů, se plně v duchu řádového hesla „ora et labora - modli se a pracuj“ věnovali zejména osidlování (např. mýtili lesy a zakládali nové osady, provozovali nejrůznější řemeslné dílny a pivovar), zúrodnění okolní krajiny (zakládali a obdělávali pole, chmelnice a vinice) a léčitelství (pěstovali nejrůznější léčivé byliny, zřídili a následně provozovali nemocnici s lékárnou, chudobinec…), ale poměrně záhy založili také rajhradské skriptorium, ve kterém opisovali nebo i vytvářeli nové knihy, a proslulou klášterní školu.

Až do konce 17. století si rajhradský klášter stojící uprostřed bažinaté krajiny, uchoval svou původní románskou podobu. Nevyhovující stav klášterních budov zavdal počátkem 18. století podnět ke stavbě zcela nového prostornějšího a potřebám doby více vyhovujícího kláštera.

Nový (tj. dnešní) barokní a tudíž i o poznání rozsáhlejší klášterní komplex, nechal vystavět stavitelem Franzem Benediktem Klíčníkem z Brna dle projektu Giovanni Santini Aichla rajhradský probošt Antonius Pirmus OSB. Dříve, než se ale vůbec mohlo začít s realizací rozsáhlé přestavby, muselo se (tak jak tomu bylo ostatně již v minulosti) stabilizovat dostatečně velkou plochu tzv. vratkého podloží. Z tohoto důvodu bylo do země natlučeno velké množství olšových a dubových kmenů (uvádí se, že jejich celkový počet byl větší než tisíc) a prostor mezi nimi byl vyplněn rozemletým zdivem původních klášterních budov.

Po zažehnání novodobé hrozby zrušení kláštera za vlády Josefa II. a jeho následnou sekularizaci (tj. rozpuštění) za vlády Františka I. z ekonomických důvodů, začíná období velkolepého, nikoli jenom materiálního rozkvětu.

Rajhradský klášter se stal významným centrem umění (ve 2. polovině 19. století zde např. působil akademický malíř Josef Zelený rodem z Rajhradu nebo malíř Antonín Slavíček z Prahy) a vzdělanosti, předním ale „vědeckým historickým pracovištěm.“ Z celkového počtu cca dvaadvaceti bratří jich většina působila zejména v duchovní správě farnosti Rajhrad nebo tzv. inkorporovaných far: Domašov, Ostrovačice a Syrovice. Několik jich ale dlouhodoběji pobývalo v Brně, kde se věnovali výuce na Bohosloveckém ústavu (později Biskupském kněžském semináři) a práci v Benediktinské knihtiskárně (později Občanské tiskárně).

Rajhradští Otcové benediktini byli násilně donuceni ukončit v rámci 2. etapy tzv. akce „K“ v noci z 3. na 4. května 1950 své historické nejenom pastorační, nýbrž zároveň i kulturní a vědecké, poslání a „uchýlit se“ spolu se svým opatem do internace. Jejich klášter měl zprvu připadnout Psychiatrické léčebně v Praze - Bohnicích, ale kvůli po žádné stránce nevyhovujícím hygienickým podmínkám a případným vysokým adaptačním nákladům byl ode dne 17. července 1950 s definitivní platností přidělen Ministerstvu národní obrany. V roce 1997 - tj. po 47leté přestávce se podařilo v Rajhradě obnovit nejstarší benediktinskou komunitu na Moravě, která tehdy měla a do dnešní doby stále ještě má jen jeden jediný úkol - žít benediktinskou spiritualitu (tj. každodenně se modlit, poctivě pracovat a… mnohým i stále proklatě zavazet).

Areál rajhradského benediktinského opatství, který se pyšní největší klášterní knihovnou na Moravě s cca 64.000 svazky (v knihovně lze najít vzácné rukopisy, prvotisky, mapy, naučnou literaturu…) nejrůznější provenience a žánrů sepsaných a vydaných hned v několika světových jazycích, je možné navštívit celoročně.

text fr. František Jan Teister OSB

Opatství Rajhrad 01	Opatství Rajhrad 02	Opatství Rajhrad 03	Opatství Rajhrad 04	Opatství Rajhrad 05	Opatství Rajhrad 06
Opatství Rajhrad 07	Opatství Rajhrad 08