Z-Art - Výroba a prodej papírových modelů

FRÝDLANT

Majitelé a stavitelé
V polovině 13. století zakládá frýdlantský hrad zřejmě některý člen rodu Ronovců. První historicky doložený člen tohoto rodu s přídomkem „z Frýdlantu“ je od r. 1257 Častolov. Listinou ze dne 7.2.1278 koupil hrad Frýdlant se všemi právy a příslušenstvím za 800 hřiven stříbra do dědičného vlastnictví od krále Přemysla Otakara II. Rudolf z Biberštejna. Tento rod vlastnil Frýdlant do r. 1551 a tak právě členové tohoto rodu se nejvíce zasloužili o středověkou výstavbu hradu.
Když Biberštejnové Kryštofem z Biberštejna roku 1551 vymírají po meči, česká královská komora prohlásila Frýdlant za odumřelé léno a roku 1558 ho prodala císařskému radovi Bedřichu z Redernu. I když éra Redernů trvala jen 63 let, byla to doba značného hospodářského rozkvětu, což se velmi projevilo i na zásadní přestavbě a rozšíření dosavadního hradu. Posledním majitelem Frýdlantu z tohoto rodu byl Kryštof z Redernu, aktivní účastník stavovského odboje, za což byl odsouzen ke ztrátě frýdlantského panství. V r. 1621 se tedy uchýlil na své statky v Lužici, kde v r. 1642 zemřel.
O uvolněný majetek se okamžitě začal zajímat Albrecht z Valdštejna. 21.6.1621 získává Frýdlant jako zástavu za půjčené peníze císaři a o rok později se Valdštejn stává lenním pánem, aby o pár měsíců později získal i přídomek pána „z Frýdlantu“. V březnu 1624 vzniká vévodství frýdlantské, jehož centrem se však stává Jičín.
Po zavraždění Valdštejna 25.2.1634 se majitelem frýdlantského panství stal hrabě Matyáš Gallas. S tímto rodem jsou dějiny Frýdlantu spojeny až do r. 1945. Posledním členem gallasovského rodu na Frýdlantě byl Filip Josef Gallas, který zemřel r. 1757. Dědictví se ujala jeho manželka Anna Marie, která však zemřela o dva roky později a podle její závěti připadly gallasovské statky jejímu synovci hraběti Kristiánu Filipu Clamovi, který podle závěti posledního Gallase připojil ke svému jménu i jméno Gallas a zrodil se tak nový hraběcí rod pánů Clam-Gallasů. Někteří členové tohoto rodu byli významnými sběrateli a jejich sbírky v 18. století postupně zaplnily prostory celého hradu, který pak r. 1801 Clam-Gallasové zpřístupnili jako první hradní museum ve střední Evropě a sami obývali jen prostory zámku. Na základě Benešových dekretů připadl Frýdlant v r. 1945 čsl. státu a nyní památku spravuje Národní památkový ústav, který zpřístupnil podstatnou část celého komplexu v podobě celkem šesti prohlídkových okruhů, které si můžete prohlédnout během turistické sezony, která na Frýdlantu je od dubna do října. Ve zbývající části roku – tedy od listopadu do března si pak můžete třeba postavit tento papírový model. Než se do něj ale pustíte, seznamte se ještě se stavební historií tohoto rozsáhlého komplexu, ať víte z jaké doby která část modelu vlastně je.

Stavební vývoj
Původní podoba hradu se do dnešních dnů nedochovala. Jeho jádrem byla mohutná kruhová věž s více jak 3 metry silnou zdí stojící na nejvyšším místě hradu. K ní se na SZ straně pojil palác, který byl ve 14. a 15. st. rozšířen a doplněn baštami, vstupní věží na jižní straně a věží s branou na severní straně. Za posledních Biberštejnů bylo opevnění zdokonaleno a rozšířeno tak, aby bylo chráněno i předhradí. Zásadní přestavbu v duchu renesance biberštejnského hradu zahájili Melichar a Kateřina Redernovi po r. 1582. Tuto proměnu měl na starost italský stavitel Marco Spazzio (někdy uváděn též jako Spazi). Jeho úkolem bylo dokončit Biberštejny započatou přeměnu gotického hradu ve šlechtické sídlo. Spazzio pokračoval přestavbou samotného hradu, kde na místě starého původního gotického paláce vystavěl novou budovu. V l. 1598-1602 postavil Spazzio naproti vchodu do tohoto „horního“ zámku (tj. hradu) novou kapli, přístupnou odtud krytou chodbou a navazující přímo na nově postavenou dvoupatrovou budovu „dolního“ nebo též „nového“ zámku. Do osy jeho průčelí umístil osmibokou schodišťovou věž s helmicí. Bohatá ornamentální a figurální sgrafitová výzdoba dovršila typicky renesanční ráz horního i dolního zámku. Uvedené přestavby vytvořily z bývalého hradu honosné zámecké sídlo, jehož funkce jako vojenské pevnosti značně ustoupila do pozadí.
Je zajímavé, že i když Valdštejn o Frýdlant velmi stál, tak jeho éra se stavebně na hradu prakticky neprojevila. Došlo jen k drobným opatřením, jako např. k prohloubení hradní studny a bylo opraveno opevnění. Snad to bylo i proto, že Valdštejn zde pobýval jen krátkodobě v letech 1627, 1628 a 1630.
Zato s Matyášem Gallasem je spojena vojensky nejpohnutější doba hradu. Po vpádu Sasů r. 1631 následovalo celkem pětinásobné obsazení hradu Švédy v letech 1634-49. A právě Švédové (paradoxně místo skutečného pána Matyáše Gallase, který byl neustále mimo své panství) se nejvíce postarali o další stavební úpravy komplexu, když v l. 1646-47 vybudovali před hlavní branou mohutný barbakán, zesílili opevnění pětibokými baštami a upravili hradní příkop. Tuto etapu stavebního vývoje dodnes připomíná nápis ve zdi barbakánu, který sem dal umístit její velitel Magnus Nortmann: „Pax bello potior, sequar trahentia fata“ (Mír je mocnější než válka, půjdu, kam mě osud povede).
Po Třicetileté válce Gallasové neměli peníze na nějaké stavební zásahy. Navíc v letech 1676 a 1684 postihly areál dva velké požáry. Až ve druhé polovině 18. st. dali provést Clam-Gallasové větší stavební úpravy. V r. 1767 bylo postaveno tzv. Kastelánské křídlo. Opraveny byly i fasády, jimž se dostalo barevného tónování. Ve vnitřním uspořádání se projevila změna v tom, že obytné prostory panstva byly soustředěny v zámku a hradní síně byly uvolněny pro zámecké sbírky.
Počátek 19. st. znamená začátek proměny Frýdlantu v duchu romantismu a zámecká fasáda dostala šedou barvu. Eduard Clam-Gallas pak zde provádí ve druhé polovině 19. st. řadu úprav ve stylu populárního historismu. Tak bylo v l. 1867-69 postaveno jednopatrové křídlo navazující na dolní zámek. Na staré pětiboké baště ze švédských dob byla postavena věžička se střílnami a cimbuřím, fasády zámku dostaly nové sgrafitové omítky a celkový novorenesanční vzhled byl doplněn o štíty a vikýře. Tyto úpravy z konce 19. st. vtiskly celému areálu podobu, kterou má v podstatě dodnes.
Současný majitel Národní památkový ústav prováděl ve druhé polovině 20. st. rozsáhlé restaurační zásahy, při nichž byla např. v dolním zámku odhalena a restaurována redernovská sgrafita a později i sgrafita na nádvoří hradu. Po r. 1995 byly opraveny střechy, v interiérech byla obnovena původní výmalba a do někdejší podoby byly instalovány také některé ze sbírek.

text Miroslav Konopka

Frydlant 01

Frydlant 02

Frydlant 03

Frydlant 04

Frydlant 05

Frydlant 06