Tento model jsou vlastně dva modely v jednom - lze vytvořit jak historická rekonstrukce hradu z počátku 17. století, tak i současná podoba hradu a to ne volitelně, ale jde o dva plnohodnotné modely.
Základ hradu tvoří zajímavý skalnatý útvar sopečného původu. Celek je světovou přírodní raritou a silueta Trosek je jasně rozpoznatelná i z dálky.
Hrad byl založen přibližně mezi roky 1380 až 1390 Čeňkem z Vartemberka, který na hřebenu mezi oběma vrcholy založil vnitřní hrad s obytnými paláci a na vrcholu obou skal pak nechal vybudovat obranné, ale zároveň obytné věže. Na nižším, nazývaném pro jeho rozložitější vzhled Baba, stávala šestiboká dvoupatrová stavba, přístupná z paláce ze severní strany. Na vyšším a štíhlejším vrcholu nazývaném Panna stával palác obdélníkový, původně třípatrový, v jehož prostoru byla prý i hradní kaple.
Výrazné výškové uspořádání staveb (relativní převýšení Panny oproti prvnímu nádvoří cca 57 m, Baby cca 47 m) umožnilo vybudovat systém obrany v nedostupnosti a dokonalém kruhovém přehledu vnitřního hradu, jeho svahů i dalekého okolí. Vlastní paláce obývané pouze ve vrchních partiích poskytovaly ve spodních částech dostatečné skladovací prostory pro uložení zásob na doby obléhání. Vodu poskytovala vlastní hradní studna na prvním nádvoří, asi 30 metrů hluboká, a na Panně byly ve skále vybudované nádrže na dešťovou vodu.
Vlastní systém tří obranných pásů tvořily hradby 1,5-2 m široké a až 15 m vysoké. Za první - vstupní branou jsou zbytky bývalého purkrabství, strážnice, kde ještě kolem 19. století byly zbytky krbu. Tento prostor prvního nádvoří - tzv. vnějšího hradu sloužil i jako menší hospodářské zázemí. Druhá- tzv. kulisová brána vede do prostoru vnitřního hradu, kde u jižní zdi stávaly konírny a po stranách menší obytné budovy. V místě nového schodiště na věž Babu stál vysoký dřevěný palác, kterým se vystoupalo až do vrchního kamenného paláce vytápěného původně kachlovými kamny. Vlevo z tohoto nádvoří byl přístup po kamenných schodech malou brankou pro pěší do nejlépe chráněné části hradu, dnes se zbytky hlavního paláce.
Hrad se pokoušeli dobýt Husité, to se jim však nepodařilo. Koncem r. 1437 se hradu lstí zmocnila loupeživá banda pod vedením rytíře Šofa a jeho druha Švejkara. Ti se zde na hradě potom s posádkou asi 200 mužů ubránili i zemskému vojsku a terorizovali odsud okolí až do r. 1444, kdy se donuceni okolnostmi museli hradu vzdát. Za držení hradu Janem Zajícem ztrácí tento hrad na své důležitosti. Hrad postupně spravovalo několik majitelů, postupně však zchátral a během třicetileté války v roce 1648 vyhořel do základů.
V roce 1925 přešlo vlastnictví hradu do rukou Československého státu, v 30. letech jej částečně opravili členové Klubu českých turistů. Další opravy probíhaly a stále probíhají za správy hradu Státním památkovým ústavem v Pardubicích.
Zpět
