Hrad Velhartice
Jak šel čas s majiteli hradu
1318 – 1390: pánové z Velhartic
Hrad a jeho první známý majitel Bušek z Velhartic se poprvé uvádějí v r. 1318. Když Bušek, věrný to komorník tehdy teprve markraběte Karla (budoucího císaře Karla IV.), na Karlově italské výpravě r 1337 zemřel v Meranu, ujímá se panství jeho stejnojmenný syn Bušek ml. Jako mistr komory dlel rovněž velmi často ve společnosti krále, což velmi zpopularizoval Jan Neruda ve své baladě Romance o Karlu IV., která začíná oním slavným veršem:
Král Karel s Buškem z Vilhartic
teď zasedli si k dubovému stolu -
ti dva už pili mnohou číši spolu
a zapěli si z plných plic.
Po smrti Buška ml., ke které došlo zřejmě r. 1371, se rodového sídla ujímá jeho syn Jan, jehož smrtí v r. 1390 vymírá po meči hlavní rodová větev pánů z Velhartic.
1395-1453: pánové z Hradce
V r. 1395 se jediným majitelem Velhartic stává Jan starší z Hradce, který nejprve získal polovinu velhartického panství díky sňatku s Kateřinou z Velhartic a druhou polovinu koupil od Jindřicha III. z Rožmberka. Jeho syn Menhart a po něm Janův vnuk Oldřich byli posledními majiteli Velhartic z tohoto rodu. Oldřich z Hradce zemřel r. 1453.
1454-1540
Po pánech z Rýzmberka koupil Velhartice r. 1506 Zdeněk Lev z Rožmitálu. Po jeho smrti r. 1535 se jeho syn Adam Lev z Rožmitálu zavázal splácet otcovy dluhy, což nakonec vedlo i k prodeji Velhartic Adamu ze Šternberka.
1540-1620
Hospodaření Šternberků vedlo r. 1589 k rozdělení panství a hrad získal Jindřich Plánský ze Žeberka. Od jeho vnuka koupil r. 1597 Velhartice Volf Perglar z Perglasu. Protože jeho syn Václav Otakar se přidal za stavovského povstání na stranu evangelíků, byl mu majetek po bitvě na Bílé hoře zkonfiskován.
1628-1653
Roku 1628 hrad koupil od generála Baltazara Marradase za 55.000 rýnských zlatých císařský generál Martin de Hoeff-Huerta. Aby tento holandsko-španělský šlechtic mohl nabýt majetek v českých zemích, udělil mu císař 20.11.1628 inkolát, což byl v té době jediný způsob jak zahraniční šlechta mohla levně nabývat zabraných majetků na našem území. Hoeff-Huerta byl povýšen do panského stavu s přídomkem z Velhartic. Na všech svých panstvích včetně Velhartic proslul až násilným prosazováním rekatolizace. Až o deset let později získala Velhartice jako dědictví adoptovaná Hoeff-Huertova dcera Anna Marie. Zadlužené panství pak bylo r. 1653 prodáno karmelitánům z pražské Malé Strany.
1653 – dosud
Rokem 1653 začíná dlouhé období častého střídání majitelů hradu, což skoro vždy na všech šlechtických sídlech vedlo k jedinému – k úpadku a postupné proměně sídla v ruinu. Až v polovině 19. století v duchu nastupujícího romantismu a historismu se tehdejší majitel Karel Sturmfelder z Oppenweileru pustil do záchrany objektu a jeho opravy. Další významnou architektonickou úpravou prošel hrad po r. 1930, kdy byl přestavěn Huertův palác podle návrhu architekta K. Pecánka.
Po II. světové válce byl hrad zestátněn a jeho vlastníkem se stal plzeňský Krajský národní výbor, který nechal objekt v r. 1964 prohlásil kulturní památkou. Hrad v té době sloužil jako rekreační středisko. V r. 2001 byl prohlášen národní kulturní památkou a v současnosti se o něj stará Národní památkový ústav Praha. V l. 1983-2019 byl tamním kastelánem Petr Mejstřík, po kterém tuto funkci získal jeho syn Matěj, který je kastelánem až do současnosti.
PROHLÍDKA A STAVEBNÍ VÝVOJ HRADU
Než se pustíte do stavby samotných modelů, seznamte se ještě s jednotlivými částmi hradu.
Do rozsáhlého hradního areálu se vchází gotickou branou v průvodní hranolové věži, před níž býval příkop. Před dolní částí hradu je úzký parkán a za ním hradba zpevněná okrouhlou baštou a vysokou věží vlevo. Z gotické části hradu se zachovaly zříceniny obytného paláce zvaného Rajský dům, spojeného mohutným kamenným mostem s protější věží zvanou Putna, do níž býval přístup z mostu po padacím můstku do zachovaného gotického portálu v prvním patře. Věž byla třípatrová, v její jihozápadní zdi vedlo schodiště do horních pater. Sousední renesanční palác byl přistavěn ke staré hradební zdi, v níž zůstal gotický portál a střílny. Na toto renesanční křídlo přestavěné v 19. století navazuje nejstarší část hradu s gotickou kaplí a válcovou věží.
Velhartický hrad je typickou ukázkou mistrovského využití terénu pro stavbu dobře chráněného šlechtického sídla. Hrad byl totiž založen na úzkém ostrohu, který prudce spadá skalními útesy do hluboké strže vymodelované říčkou Pstružnou. Nejstarší jádro hradu svým obrysem přesně kopírovalo tvar skalního ostrohu. Byl to strmý trojúhelník, obrácený vrcholem k východu a základnou k západu, obehnaný asi 10 m vysokou a přes 2 m silnou zdí. Nádvoří bylo už od počátku ze tří stran zastavěno. Na západní straně byl asi 7 m široký palác, založený na skále, která sahala až do výše 1. patra a vytvářela před jeho dvorním průčelím asi 2,5 m širokou, původně krytou galerii. O gotickém původu severního křídla svědčí dnes jen řada úzkých hrotitých okének v 1. patře a štěrbinových střílen ve 2. patře severního průčelí. Z krátkého křídla, které spolu s věžičkou uzavíralo nádvoří na východní straně, se zachoval v přízemí gotický portál.
Jedním z naprosto nepřehlédnutelných stavebních prvků, který bude dominovat i vašemu papírovému modelu, je bezesporu mohutný kamenný most, jehož vybudování si vynutila stavba nového jihozápadního předhradí, kterému jinak dominuje velká hranolová věž obdélníkového půdorysu o rozměrech 9,25x18 m zvaná Putna. Kamenný most spojující Putnu s Rajským domem je v hradní architektuře zjevem zcela ojedinělým a srovnatelný snad jedině se známým Plášťovým mostem v Českém Krumlově, který je však o více jak tři staletí mladší! Původní příkop, který hřeben přetínal, byl zasypán a na starší parkánové zdi byl založen první čtverhranný pilíř kamenného mostu. Druhý pilíř je již okrouhlý a byl postaven na vnější straně zrušeného příkopu a další tři následovaly ve stejných odstupech až k nové velké věži. Zajímavostí mostu bezesporu je také fakt, že vlastně stojí jako samostatný objekt, neboť z obou stran jsou asi 1,6 m široké mezery, které byly překlenuty padacími mosty.
Věříme, že i na vašem modelu bude tento výjimečný architektonický objekt stejně nepřehlédnutelný jako je tomu i na samotném velhartickém hradu. K tomu vám přeje hodně zdaru autor tohoto úvodního textu
Miroslav Konopka
Lze zakoupit v našem e-shopu.
Zpět
