HISTORIE ZÁMKU STARÁ VES NAD ONDŘEJNICÍ
Obec Stará Ves nad Ondřejnicí se nachází na severovýchodě České republiky v okrese Ostrava-Město a má přibližně 2500 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1267, kdy se jmenovala Bruneswerde a patřila biskupovi Brunovi ze Šauenburku. Ten ji zmínil ve své závěti před svým odjezdem po boku krále Přemysla Otakara II. na křížovou výpravu do Prus. Toto místo však bylo obydleno již mnohem dříve, bylo však součástí městského zázemí města Brušperka. Ve 14. století byla obec rozdělena na dvě až tři manství a opět se sjednotila až na počátku 16. století. V době rozdělení mělo každé manství svůj dvůr (statek) a je pravděpodobné, že z jednoho z nich vznikla tvrz, která dala základ dnešnímu zámku.
První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1551, kdy patřila šlechtickému rodu Čeplů z Belku. Již v té době měla čtvercový půdorys, jak jej známe dodnes. Tvrz obklopoval vodní příkop napájený z kaskády místních rybníků. Ve svých prvopočátcích byla stavba převážně dřevěná, s obrannou hradbou obklopující dvůr, s obytným křídlem a zemědělskými budovami. Dnešní podobu připomíná až rekonstrukce z let 1565-1575, kdy tvrz vlastnil rod Syrakovských. Původní dřevěná tvrz pravděpodobně vyhořela a její rekonstrukce již proběhla v honosném zámeckém stylu, s obytnou budovou zdobenou arkádami a sgrafity - a tehdy i s hospodářskými budovami, jejichž součástí byl i pivovar. Pod zámkem stával velký vodní mlýn s pilou na řezání klád. Nad vstupním průčelím zámku jsou dodnes dva erby, připomínající tuto dobu výstavby. Levý erb představuje stavitele zámku Jaroše Syrakovského a pravý erb jeho manželku Kateřinu Petřvaldskou z Petřvaldu. Rod Syrakovských, zejména Jarošův syn Ctibor, vládl spravedlivě a štědře, staral se nejen o zámek, ale i o místní školu, faru, stejně jako o celou vesnici.
V období třicetileté války, v roce 1643, zámek dobyli a obsadili Švédové. Zanechali zde však jen malou posádku a to umožnilo obyvatelům Staré Vsi pomocí cepů a vidlí zámek dobýt zpět. Období klidu v kraji však trvalo jen do roku 1663, kde zde vtrhli Turci, kteří plenili a vraždili vše, co jim do cesty přišlo. Naštěstí byli zastaveni již u Valašského Meziříčí a Stará Ves nebyla těmito boji dotčena. Zámek byl znovu opraven a zažíval prosperitu, postupně ale začal chátrat a ztrácet na významu, v devatenáctém století je již zmiňován jako „zpustlé panské stavení.“ Ze zámku se postupně stala hospodářská a administrativní budova, během první republiky zde byla četnická stanice, byty, v místě dnešního zámeckého parku byly zahrádky místních obyvatel. V závěrečných bojích druhé světové války si ve věži udělali Němci kulometné hnízdo, které během osvobozování i s celou věžní bání rozstříleli ruští vojáci. V padesátých letech zde byla škola, jesle a zdravotní středisko a došlo ke spíše neúspěšnému pokusu o opravu sgrafit. Ke kvalitní celkové rekonstrukci došlo až okolo roku 2000 a poté ještě v letech 2018-2019. Od kroku 2005 zde sídlí obecní úřad, knihovna a je zde i zámecká restaurace.
ARCHITEKTURA ZÁMKU
Zámek byl vystavěn v renesančním stylu, je dvoupatrový, s dominantní věží, má čtvercový půdorys a čtvercové vnitřní nádvoří. Návštěvníka na první pohled ohromí bohatá sgrafitová výzdoba, zejména její figurální část, znázorňující jak biblické motivy, tak výjevy z období tureckých válek a antické motivy. Jsou zde však i pruhy a zdobení kolem oken s květinovými motivy a plošné a nárožní kvádrování. Další dominantou je průchozí zámecká věž, vysoká 36 metrů. Její vršek byl v roce 1945 rozstřílen během osvobozování, poté zde byla mnoho let provizorní střecha. V roce 2019 zde však byla osazena replika původní báně, která je 14 metrů vysoká, váží 20 tun a na její výrobu byly použity dvě tuny mědi. Za zmínku stojí i vnitřní nádvoří, obklopené arkádami ze všech čtyř stran (což je v českých zemích u renesančních zámků unikátní). Renesanční arkády jsou vystavěny ve všech třech podlažích. V přízemí jsou sloupy osmiboké, v obou patrech válcové. Na ochozech jsou zbytky sgrafit naznačující, že zámek byl v minulosti bohatě zdoben nejen zvenčí, ale i na nádvoří zámku. Bývalý vodní příkop je překlenut kamenným mostem s jedním obloukem – v minulosti zde však stával dřevěný padací most. V kamenné zdi může pozorný návštěvník vidět malá vrátka – kdysi zde byla chodba patrně vedoucí do kočárovny, dnes je však již zasypaná a vzhledem k častým stavebním úpravám v okolí již asi nikdy nebudeme vědět, jaký byl její pravý účel.
text Simona Čechalová
Lze zakoupit v našem e-shopu.
Zpět
